Deník architekta 001 Jednoduchá otázka = jednoduchá odpověď?

Zrovna se chystám frčet z našeho domu na polosamotě do ruchu velkoměsta a snažím se nacpat vše potřebné včetně notebooku do svojí pracovní tašky. Zazvoní telefon:

Starý analogový telefon

„Haló?“ ozve se hlas naší bývalé klientky. Kdysi jsme společně zrekonstruovali  nádherný památkově chráněný objekt na ještě nádhernějším místě. Musí se tam krásně bydlet!

 „Upravujeme místnost v patře a chci se zeptat jenom na maličkost – ověřit skladbu podlahy“.

 Při slově JEN se přikrčím a nadechnu. Nakonec ale souhlasím, že to bude „krátké“ a přestanu na chvíli zápasit s taškou a notebookem. Snažím se ve své hlavě bleskově překlikat do souboru z roku 2009 (tedy 5 let zpátky) a ze zipu rozbalit všechny soubory zmíněného objektu. Už to jedééé půdorysy, situace, řezy, statický posudek….

 Načítám se rychleji než moje LENOVO, které stále leží na stole a zároveň s tím se snažím poslouchat pečlivě dotaz. (Nevím, jak ženy přišly na to, že se muži neumí soustředit na víc věcí najednou?)

 „Rádi bychom zrekonstruovali podkrovní místnost na obytnou. Už za námi jezdí vnoučata a tak se to hodí… Bude třeba dát do podlahy nějakou hlukovou izolaci, je to někdy rachot… a navíc, máme tam na podlahu dost místa. Takže nás napadlo, chceme tam nasypat škváru, jako zvukovou izolaci – 12cm je prý ideální, ale věšlo by se tam i víc. Raději bych tam měla 30…“

 Napjatě čekám na výslednou otázku a zároveň s tím si ukládám jednu kontrolní otázku za druhou, abych je potom všechny položil. Cíleně se neptám, kdo řekl, že 12cm škváry je ideální.

 „Myslíte, že tam můžeme dát škváry 30cm, bude to potom lépe hlukově izolovat?“

 telefonistka

Oukej, nezačnu otázkou o stavebním úřadu a projektové dokumentaci. To by nebylo fér. Navíc jsem byl požádán JEN o konzultaci konkrétní otázky. Zaháním tedy statečně z hlavy obličeje všech lidí ze stavebního úřadu a znění stavebního zákona o nahlašování každé změny památkově chráněné stavby majitelem nemovitosti.

Moje námitky ohledně financí za vynaložený materiál a také práci chlapíků, kteří budou kubíky škváry nosit nejsou přijaty. Ptám se tedy, zda strop vůbec danou zátěž unese.

„Ano, ano, s únosností není problém. Jsou tady veliké trámy a ty to prý unesou.“

Zarazím se při slově PRÝ.

„A kdo vám řekl, že unesou? Byl se tam podívat nějaký statik?“ pokládám upřesňující dotaz.

„Ne ne, byl tu tesař a ten nám to schválil.“

Teď už je jasné, že ke slovu JEN v začátku telefonátu bohužel nedojde a s úsměvem si sedám na židli. Teď už to dotáhneme, ale musíme začít od píky.

Ptám se na rozměry trámu. Po vysvětlení cizího slova rozpon (vzdálenost, odkud kam trám vede, jakou překlenuje vzdálenost) získávám i toto číslo.

Teď mi pro změnu běží v hlavě jednoduchý statický výpočet na minimální rozměry průřezu trámu při daném rozponu a statickém zatížení 30 cm vrstvy škváry. Během pár vteřin moje mozková kalkulačka hlásí blikající červená čísla jako na bombě z amerického filmu.

Snažím se doporučit klientce návštěvu statika. Naštěstí vím, že má statika mezi známými, s návštěvou tedy nebude problém. A přesouváme se ke konzultaci jiné skladby podlahy tak, aby vyhověla náročným požadavkům na odhlučnění.

K telefonu teď dostávám partnera klientky a konzultuji jednotlivé vrstvy podlahy. Chvílemi se už smějeme nahlas.

Tak tohle asi nebude JEN na telefonický rozhovor :-)

A tak to bývá téměř vždy.

Stavba je kompaktní celek, organismus, podobně jako tělo. Rád k němu tek i přistupuji. Důvěřuji lékařům, kteří se nevěnují pouze jednomu symptomu a jeho potlačení, ale vyladění celého systému.

A stejně přistupuji i k projektování. Mohu řešit na stavbě nebo v projektu jednu dílčí stavební, architektonickou, technickou věc bez kontextu. Ale nepřijde mi to fér. Ani k domu, ani ke klientovi. A jsem vždy moc vděčný, pokud si toto s klientem ujasníme hned na začátku. Možná to zabere více času a námahy, ale výsledek vždy stojí za to!

Komentáře